Vnitřní ostření, zaostření se mění vzájemným pohybem jednotlivých čoček (členů), nikoliv změnou vzdálenosti objektivu od filmu.
Interní paměť (Internal Memory)
paměť pro ukládání snímků vestavěná přímo ve fotoaparátu. Zpravidla slouží pouze jako záložní či nouzová, její kapacita (4-16 MB) bývá zanedbatelná ve srovnání s paměťovou kartou. Většinou se objevuje u low-endů
Interpolace
Ve snaze o zvětšení rozměrů digitálního snímku se používají speciální "roztahovací" algoritmy, které mezi existující obrazové body vkládají ještě další body navíc. Tyto body "navíc" nejsou reálné, ale naopak vymyšlené, přesněji řečeno vypočítané.
Pro představu jak takový interpolační algoritmus pracuje, si můžeme představit např. 4 reálné obrazové body seřazené do čtverce. Jestliže všechny čtyři body jsou modré, je možno do středu obrazce mezi tyto 4 body s klidným svědomím vložit reálně neexistující a tedy vymyšlený pátý bod rovněž modré barvy. Ve skutečnosti není situace tak jednoduchá a barva vkládaného bodu se musí vypočítat podle přesných hodnot barev bodů okolních. Provedeme-li pak toto vkládání na celé ploše obrázku, zvětší se zcela logicky jeho šířka i výška. Přestože metoda interpolace žádnou další skutečnou obrazovou informaci nepřináší a jakýmsi roztažením snímku a dopočítáním chybějících bodů tedy vlastně zhoršuje kvalitu výsledného obrazu, má svoje uplatnění zejména tam, kde by fotograf jinak musel digitální obrázek zvětšovat. Zhoršení kvality interpolací je totiž mnohem méně drastické, než při prostém roztažením obrázku na větší rozměr. Nejčastější a velmi opodstatněné využití nachází metoda interpolace u digitálních transfokátorů.
IR Infra-red
Neviditelné spektrum. Použití IR filtrů ve fotografii vykazuje velmi zajímavé barevné výsledky.
IS Image Stabilizer
Stabilizátor kompenzuje pohyby a otřesy objektivu, vzhledem k filmovému políčku nebo čipu. Jeho služby jsou potřebné zejména při záběrech teleobjektivem a při delších expozičních časech.
ISO
International Standards Organization - Míra citlivosti filmu či snímacího senzoru na dopadající světlo. Obvykle má hodnoty 50 (resp. 64), 100, 200, 400 ISO a dále. U digitálních fotoaparátů se používá stejný systém hodnocení citlivosti jako u klasických filmů. Téměř všechny DF kromě těch nejlevnějších umožňují citlivost ISO měnit. Většina z nich má automatické nastavení citlivosti, které se přizpůsobuje úrovni světla. Obecně platí, že při vyšším ISO klesá kvalita obrazu, zvyšuje se míra šumu. Už při hodnotách 400 ISO je šum obvykle patrný pouhým okem.
Citlivost se u digitálního senzoru mění jednoduše zesílením nebo snížením velikosti elektrického náboje, který vytváří světlo dopadající na světlocitlivé buňky. Vypočítá tedy hodnotu náboje a přiřadí k němu vyšší či nižší napětí (voltáž). Každý snímací prvek však má své limity, nejnižší hodnota zpravidla začíná na 100-200 ISO, nejvyšší končí na 800 ISO, popř. 1600-3200 ISO u profesionálních přístrojů.
Obecně se používá vyšší citlivost ISO při fotografování sportu a rychle se pohybujících objektů. Zvýšením citlivosti totiž umožníme fotoaparátu nastavit kratší čas (1/500s, 1/1000s, 1/2000s) při standardní expozici, musíme však počítat i s vyšší úrovní šumu.
